Bloky a cykly

Bloky

Bloky slouží k seskupení příkazů, například pro cykly, vytváření funkcí, objektů, struktur atd. Například v Pascalu jsou bloky označeny slovy BEGIN a END a v jazyce C slouží pro vytváření bloků špičaté závorky {}. V Pythonu se pro vytváření bloků používá odsazování. Nový blok vytvoříte tak, že napíšete před příkazy, které tvoří blok libovolný počet mezer nebo tabulátorů. Před každým příkazem v bloku však musí být stejný počet mezer a tabulátorů. Odsadíte-li o mezeru více, začnete tím další blok vnořený v bloku, který právě vytváříte. Pokud vytvoříte nový blok na místě, kde nemá být, skončí program chybou. Příkazy, které již do bloku nepatří, pište s původním odsazením.

Zdá se vám to zmatené? Chování bloků vyzkoušíme na cyklu for. Spusťte python a zadejte následující text: Nejdříve napište for i in range(2):, potom vytvořte blok libovolným počtem mezer (tabulátorů) před příkazy print 'a', a stejným počtem mezer (tabulátorů) print 'b', Tělo cyklu ukončíte ENTRem (tím se vrátíte do nadřazeného bloku, který začíná na začátku řádky) a cykus for se provede.

>>> for i in range(2):
...     print 'a',
...     print 'b',
...
a b a b

Doporučuji pro vytváření bloku používat jeden způsob odsazování (např. 1 tabulátor) a toho se držet při psaní všech programů. Některé oditory zaměňují tabulátory za mezery, jiné ne, ale pamatujte, že Python mezi mezerami a tabulátory rozlišuje!

Nyní trochu složitější konstrukce - vnořený cyklus:

>>> for i in range(2):
...     print 'cyklus %i' % i
...     for j in range(2):
...             print 'a',
...             print 'b',
...     print 'konec cyklu %i' % i
...
cyklus 0
a b a b konec cyklu 0
cyklus 1
a b a b konec cyklu 1

Lokální versus globální proměnné

Pokud vytvoříte proměnou v bloku, nazývá se lokální proměnnou a tato proměnná po opuštění těla bloku zaniká. Proměnné vytvořené mimo tělo bloku se nazývají globální proměnné a tyto proměnné platí i v těle bloku. Porovnejte předchozí příklad s následujícím (Připomínám, že range(2) vrací seznam [0,1]):

>>> for i in range(2):
...     print 'cyklus %i' % i
...     for i in range(2):
...             print 'a',
...             print 'b',
...     print 'konec cyklu %i' % i
...
cyklus 0
a b a b konec cyklu 1
cyklus 1
a b a b konec cyklu 1

Zatímco v prvním příkladě vznikla v druhém cyklu nová proměnná j v druhém příkladě se oba cykly "hádají" o jednu proměnnou i

Pokud chcete v podřízeném bloku vytvořit globální proměnou, použijte příkaz global.

>>> for i in range(1):
...     y = 'lokalni'
...     global x
...     x = 'globalni promenna'
...
>>> print x
globalni promenna
>>> print y
Traceback (most recent call last):
  File "<stdin>", line 1, in ?
NameError: name 'y' is not defined
>>>

Cykly - koření každého programovacího jazyka

Cyklus for

for i in seznam:
             telo bloku
             telo bloku

Cyklus for prochází jednotlivé položky seznamu (n-tice,nebo řetězce) za slovem in a pro každou položku se jedenkrát provede blok, který začíná za dvojtečkou. Tento seznam není bezpečné během cyklu měnit. Proměnná i reprezentuje aktuální hodnotu ze seznamu. Příklady použití cyklu for jsou výše.

Pokud by jste chtěli dělat cyklus přez veliký rozsah hodnot, je lepší použít namísto funkce range() xrange(), která je o něco pomalejší, ale šetří paměť, protože nevytváří naráz velký seznam, ale oběkt, který vytváří čísla za chodu podle požadavků.

Cyklus while

while podminka:
             telo bloku
             telo bloku

Cyklus while provádí blok za dvojtečkou tak dlouho, dokud je podmínka pravdivá.

>>> i=0
>>> while range(10)[i] < 5:
...       print range(10)[i],
...       i = i+1
...
0 1 2 3 4

Větvení programu pomocí if, elif a else

if podmnika:
             telo bloku
             telo bloku
elif podmnika:
             telo bloku
elif podmnika:
             telo bloku
else podmnika:
             telo bloku

Ani zde nejde pro skušeného programátora o žádné překvapení. Výrazy elif a else jsou nepovinné. Else může být jen jedno a je vždy na konci. Provede se pouze ten blok, který je před první pravdivou podmínkou, nebo blok za else (pokud existuje).

Příkazy break a continue

Příkaz break způsobí, vyskočení z těla cyklu, zatímco příkaz continue způsobí ukončení aktuální iterace a pokračování následující.

>>> for i in range(1000):
...      if i % 3 == 0:
...              print 'Hups',
...              continue
...      if i > 10:
...              break
...      print i,
...
Hups 1 2 Hups 4 5 Hups 7 8 Hups 10

<-- Python  -->