Funkce

• Definice funkce
• Parametry funkce
• Implicitní hodnoty parametrů
• Jména parametrů
• Proměnlivý počet parametrů
• Docstring

Definice funkce

Funkce se definuje pomocí klíčového slova def.
def nazev_funkce (parametry,...):

Za dvojtečkou následuje blok - tělo funkce. Pokud je v tělu funkce příkaz return, v tomto místě se funkce ukončí a pokračuje se dalšímy příkazy za místem, kde byla funkce volána. Pokud je za slovem return nějaký výraz, stane se návratovou hodnotou funkce. Jinak vrací funkce implicitně hodnotu None. Příklad funkce:

>>> def mocnina(x):
...     return x*x
...
>>> mocnina(2)
4

Platnost funkce začíná její definicí a končí do zrušení příkazem del.

>>> del mocnina

Parametry funkce

Funkce může mít jeden, žádný, nebo proměnlivý počet parametrů. Jelikož je Python beztypový jazyk, neuvádí se ani typy parametrů funkce. Pokud vytvoříte funkci, která nepoužívá žádný parametr, nesmíte zapomenout na závorky za jménem funkce. První dva případy jsou triviální, proto si ukážeme jen funkci s proměnlivým počtem argumentů.
Argumenty, jejichž počet dopředu neznáme se ukládá do proměnné označenou hvězdičkou jako n-tice. Proměnná s * je vždy posledním parametrem funkce.

>>> def vypis(cislo,*ntice):
...     citac = cislo
...     for i in ntice:
...             citac = citac + 1
...             print "%2i:" % citac, i
...
>>> vypis(5,'1','dva',3,'4')
 6: 1
 7: dva
 8: 3
 9: 4

Implicitní hodnoty parametrů

Implicitní hodnoty parametrů jsou příjemnou součástí vyšších programovacích jazyků, jako například C++ a Python není vyjímkou. Implicitní hodnota se parametrům přiřadí v definici funkce pomocí =. Pokud se volá funkce, která obsahuje implicithní hodnoty pro některé parametry, nemusí se za tyto parametry dosazovat.

Vpravo od implicitního parametru mohou být již jen implicitní parametry. Při volání funkce se objekty dosazují nejdříve do parametrů bez implicitních hodnot a poté do parametrů s implicitními hodotami (postupuje se zleva do prava). Z toho vyplívá, že chcete-li dosadit za implicitní parametr, musíte dosadit za všechny parametry vlevo od něj, nebo použít použít jména parametrů.

>>> def mocnina(x,y=2,z=0):
...     x = x**y
...     if not z:
...             return x
...     else:
...             return "(%s)" % x
...
>>> print mocnina(2),mocnina(2,3),mocnina(2,2,1)
4 8 (4)

Jména parametrů

Nechcete-li přemýšlet, v jakém pořadí jsou zapsány parametry v definici funkce, můžete je volat s jejich jmény. Tato možnost se také hodí pro implicitní parametry, chcete-li přiřadit hodnotu implicitnímu parametru a přitom nepřiřazovat hodnoty všem implicitním parametrům vlevo od něj.

>>> def funkce(a,b,c='c',d='d',e=None,f=''):
...     print a,b,c,d,e
...
>>> funkce(b='b',a='A',e='E')
A b c d E

V předcházejícím příkladě s mocninou bychom si při třetím volání funkce mohli ušetřit vyplňování druhého argumentu.

>>> mocnina(2,z=1)
'(4)'

Proměnlivý počet parametrů

Pokud nevíte dopředu kolik předáte funkci argumetnů, můžete použít parametr s hvězdičkou. Ten bude obsahovat všemi argumenty, které bude funkce obsahovat "navíc" oproti obyčejným a pojmenovaným argumentům, jako n-tici. Musí být uveden až za všemi obyčejnými a pojmenovanými parametry.

>>> def moje_fce(a,b,c=5,*ostatni):
...     print a,b,c
...     print ostatni
...
>>> moje_fce(3,4)
3 4 5
()
>>> moje_fce(3,4,5)
3 4 5
()
>>> moje_fce(3,4,5,6,7)
3 4 5
(6, 7)

Poslední parametr může být parametr s dvěmi hvězdičkami. Tam se přiřazují všechny pojmenované argumenty, které jsou předány funkci "navíc" ve formě slovníku, kde klíč je jméno argumentu a hodnota je hodnota argumentu. Tento parametr musí být uveden jako poslední.

>>> def moje_fce(a,b,c=5,*ostatni,**ostatni_pojmenovane):
...     print a,b,c
...     print ostatni
...     print ostatni_pojmenovane
...
>>> moje_fce(3,4)
3 4 5
()
{}
>>> moje_fce(3,4,5,6,7)
3 4 5
(6, 7)
{}
>>> moje_fce(3,4,5,6,x=7)
3 4 5
(6,)
{'x': 7}
>>> moje_fce(b=3,a=4,f=5,c=6,x=7)
4 3 6
()
{'f': 5, 'x': 7}

Docstring

Docstring je jeden z dobrých způsobů, jak udržet program čitelný. Jako docstring se považuje textový řetězec za příkazem def. Pro čitelnost se uvozuje třemi uvozovkami, není to však nutné. Docstring zůstává i ve zkompilovaném pythonovském modulu (pokud při kompilaci nebo po ní záměrne nepožádáte o jejich zrušení). Jelikož i funkce je objektem, má své atributy. Pokud použijete docstring, jeho hodnotu naleznete v atributu __doc__.

>>> def funkce():
...     """Tato funkce nedela nic.
... Je tu jen na ukazku docstringu."""
...     return None
...
>>> funkce()
>>> funkce.__doc__
'Tato funkce nedela nic.\nJe tu jen na ukazku docstringu.'

Dalším zdrojem informací je atribut __dict__, nebo funkce dir().

O oběktech, atributech a metodách se pojednává v další kapitole: Třídy a objěkty

<-- Python  -->