Seznam příkazů DOSu a DOSBoxu

• HELP – Vypíše příkazy a jejich stručný význam
• REM – Slouží pro vytvoření komentováře
• VER – Vypíše verzi DOSu
• CLS – Smaže obrazovku
• EXIT – Ukončí interpret příkazů (DOS)
• ECHO – Vytiskne text na obrazovku
• DIR – Vypíše obsah adresáře
• KEYB – Mění rozvržení klávesnice (znakovou sadu)
• MOUNT – Připojí adresář jako virtuální diskovou jednotku
• C: – Přepne se na jinou diskovou jednotku
• MKDIR – Vytvoří adresář
• RMDIR – Smaže adresář
• CD – Změní pracovní adresář
• IMGMOUNT – Připojí obraz CD/DVD jako virtuální CD/DVD jednotku
• COPY – Zkopíruje soubor
• RENAME – Přejmenuje soubor
• MOVE – Přesune soubor
• DEL – Smaže soubor
• SET – Nastaví proměnnou prostředí
• PAUSE – Pozastaví běh skriptu a čeká na stisk klávesy

Příkazy jsou seřazeny podle toho, jak by jste se je měli postupně učit používat v DOSBoxu. Tato stránka je součástí stránky o příkazech DOSu a DOSBoxu.

HELP

Příkaz help v DOSBoxu vypíše seznam příkazů se stručným popisem toho, co příkaz dělá.

help /all vypíše všechny příkazy (teda všechny úplně né, chybí tam například mount …).

Nápovědu k jednotlivým příkazům získáte tak, že je spustíte s parametrem /?, tj. například help /?.

REM

Příkaz rem slouží ke vkládání komentářů do dávkových souborů. Všechno co napíšete za rem je interpretem příkazů (DOSem) ignorováno.

Všiměte si, že spuštěný příkaz rem v konzoli neudělal vůbec nic, což je přesně to, co měl udělat.

VER

Příkaz ver vypíše verzi DOSu, kterou používáte.

V příkladu je zobrazen výstup programu cmd ve Windows 7 po spuštění (verze a copyright) a dále výstup příkazu ver.

CLS

Příkaz cls smaže obrazovku (DOSového okna). Může se hodit ve skriptech, kdy chcete na konci skriptu smazat obrazovku a poté vypsat nějakou důležitou hlášku pro uživatele (je tak větší šance, že si jí všimne, když zůstane na obrazovce jediná). Nebo se spouštěním tohoto příkazu můžete bavit za dlouhých zimních večerů :D.

EXIT

Příkaz exit ukončí interpret příkazů (nebo dávkový soubor, do kterého jej zapíšete).

Pokud máte otevřené okno s programem cmd nebo DOSBoxu, příkaz exit jej uzavře. Pokud ale máte spuštěný počítač s DOSem, tak nečekejte že exit počítač vypne. Počitače s DOSem se vypínají tlačítkem „power“ na skříni. (Jaký to barbarský zvyk!).

ECHO

Příkaz echo vypíše své argumenty na obrazovku. Můžte si ho samozřejmě vyzkoušet v konzoli, ale své uplatnění bude mít spíše v dávkových souborech, nebo v sekci [autoexec].

Příkaz echo můžete také použit pro zapnutí/vypnutí zobrazování prováděných příkazů (vypnutí provádění příkazů se hodí znovu spíše v dávkových souborech).

DIR

Příkaz dir slouží k vypsání obsahu adresáře. Jeho výstup sedá ovlivnit poměrně hodně parametry, takže si určitě prostudujte dir /?.

Příkazu můžete zadat jako parametr adresář (nebo i jen soubor), který chcete vypsat, jako absolutní (začínající písmenem jednotky) nebo relativní cestu.

Můžete použít i tzv. wildcards (česky někdy překládáno jako žolíky). Wildcards jsou znaky se speciálním významem. Například „*“ znamená libovolný řetězec.

Všiměte si, že adresáře jsou ve výpisu označeny jako <DIR>.

Na začátku jsou dva speciální adresáře: Tečka „.“ označuje aktuální adresář a dvojtečka „..“ rodičovský adresář (adresář, ve kterém je umístěn aktuální adresář).

KEYB

Příkaz keyb slouží v DOSBoxu k přepínání kódování klávesnice.

V DOSu se tradičně přepínala klávesnice pomocí klávesové zkratky CTRL+ALT+F1 na primární jazyk (angličtinu) a CTRL+ALT+F2 na sekundární jazyk (češtinu). Pokud pracujete s cmd ve Windows, pak přepínáte jazyk tak jak jste ve Windows zvyklí (nejspíše Levý ALT+Levý SHIFT).

MOUNT

Příkaz mount slouží k namapování adresáře jako virtuální diskové jednotky v DOSBoxu (ve „skutečných“ DOSech tento příkaz nehledejte).

Adresář který příkazem mount připojíte se stane kořenovým adresářem nové virtuální diskové jednotky. Programy spouštěné v DOSBoxu mají přímý přístup pouze k souborům, které jsou v tako připojených adresářích (a jejich podadresářích).

Po provedení příkazu z příkladu najdte všechny soubory v adresáři C:\Users\Petr\Dosbox dostupné z DOSBoxu v kořenovém adresáři disku C.

Mountovat můžte na jakékoliv písmeno anglické abecedy. (Jen písmeno Z už DOSBox využívá jako interní virtuální jednotku).

Když spustíte mount bez parametrů, vypíše vám všechny přimountované disky a na jaké adresáře jsou namapovány (včetně obrazů CD namapovaných příkazem imgmount.

Pro připojení obrazu CD (nebo DVD) jako virtuální jednotky použijte příkaz imgmount.

Příkaz mount je jeden z horkých kandidátů na vložení do sekce [autoexec] konfiguračního souboru DOSBoxu.

C:

Pokud chcete pracovat se soubory na nějakém disku nebo CD, můžete sice vždycky zadávat absolutní cestu (začínající písmenem jednotky), ale to není zrovna nejpohodlnější. Lepší je se změnit aktuální jednotku na tu, se kterou chcete pracovat.

Do aktuální jednotky se přepnete zapsáním písmena jednotky a dvojtečky.

Aktuální jednotka, potažmo aktuální adresář, ve kterém se zrovna nacházíte, je zobrazen jako prompt, tj. text, který se zobrazuje před místem, kde zadáváte příkazy (např. C:\Games\>).
Všiměte si, že si DOS pamatuje pracovní složku na každém disku. Po přepnutí na disk vás automaticky vloží do poslední pracovní složky. Pokud by jste chtěli napsat za jednotku rovnou i adresář, do kterého se chcete přepnout (např. C:\GAMES>), tak to nefunguje :-).

V DOSBoxu můžete získat seznam všech jednotek příkazem mount.
V DOSu, bohužel, tak snadno výpis všech jednotek nezískáte. Buď můžete použít program fdisk, pokud je dostupný (To je program, který se používá na formátování disku. Tak opatrně s ním, ať si všechno nesmažete!), nebo třeba Dos Navigátor, který vám vypíše jména diskových mechanik v levém dolním rohu každého panelu s výpisem souborů. Na obrázku vidíte [C D Z *]. Kliknutím myší na písmeno disku se přepnete na onen disk.

MKDIR

Příkaz MKDIR vytvoří nový adresář. Některé verze DOSu umí vytvořit více adresářů a podadresářů najednou (pokud předáte příkazu MKDIR správný parametr, zkuste MKDIR /? pro více informací).

V DOSBoxu si budete muset vystačit s jedním vytvořeným adresářem na jeden příkaz.

První pokus v příkladu nevyšel, druhý a třetí už správně vytvořily adresář dir1 a v něm podadresář dir2.

RMDIR

Příkaz rmdir maže adresář, ale jen v případě, že je prázdný. Pokud chcete smazat adresář i se všemi soubory, musíte příkazu předat správný parametr, který zjistíte z nápovědy rmdir /?.
DOSBox neumí mazat adresáře rekurizvně, takže dokáže mazat jen prázdné adresáře (na to se vám může hodit například program Dos Navigátor).

První pokus o mazání adresáře se nezdařil, protože v adresáři DIR1 byl adresář DIR2. Druhý a třetí pokus o mazání byl úspěšný.

CD

Příkaz cd, nebo též chdir neboli „change directory“ slouží ke změně aktuálního (pracovního) adresáře.

Příkazem cd můžete měnit aktuální adresář na libovolné diskové jednotce, ale tím se na jednotku nepřepnete. K tomu musíte použít příkaz c:.

Cestu můžete příkazu cd zadávat buďto absolutně, tj. začínáte písmenem jednotky a dvojtečkou, nebo relativně, tj. k vaší cestě se na začátek automaticky „domyslí“ aktuální (pracovní) adresář.

Pro navigaci o úroveň výše můžete použít dvojtečku „..“.

Aktuální (pracovní) adresář vidíte v promptu (to je ta část řádky, která je před místem, kde zapisujete příkazy).

IMGMOUNT

Příkaz imgmount slouží k připojení obrazu disku jako virtuálního disku v DOSBoxu. Můžete připojit obraz diskety (floppy), CD nebo DVD (iso) nebo harddisku (hdd). Nejčastěji budete příkaz používat pro připojení obrazu CD.

Obraz CD je, zjednodušeně řečeno, kopie CD jedna ku jedné. Nejedná se jen o zkopírování souborů z CD na disk, ale celého formátu CD (včetně souborového systému CD, jeho popisků atd) do jednoho jediného souboru. Obraz CD sloužil především jako mezikrok při vypalování, když jste měli k dispozici jen jednu vypalovačku – nejdříve jste si vytvořili ze zdrojového CD obraz a ten jste pak následně vypálili na nové prázdné CD.

Obraz CD si tedy můžete vytvořit pomocí vašeho oblíbeného vypalovacího programu, nebo jej můžete stáhnout z netu (například hra Command & Conquer se stahuje jako obraz CD).

Připojení obrazu CD namísto připojení CD-ROMu jako adresáře příkazem mount má své výhody. Jednak máte obraz CD na disku v PC, takže jej nemusíte vkládat do CD-ROMu (přístup k datům je pak taky samozřejmě rychlejší) a druhak některé hry vyžadují přítomnost CD jednotky, protože kromě souborů z ní čtou sériové čísla CD, bez kterých se odmítnou spustit (ochrana proti pirátství).

Při „mountování“ obrazu musíte uvést jeho formát (pro CD/DVD je to ISO). CD/DVD mechaniky je zvykem označovat písmeny E, F … (Některé staré programy dokonce vyžadují, aby byl CD-ROM připojen na písmeně E). Cesta k souboru obrazu je absolutní cesta z Windows/Linuxu, ne z DOSBoxu (kdyby jste si náhodou adresář s obrazem CD přimountovali, tak si to nepleťte).

Po té vší teorii, co jsem napsal, je příkaz imgmount až překvapivě jednoduchý:

Příkaz imgmount je jeden z horkých kandidátů na vložení do sekce [autoexec] konfiguračního souboru DOSBoxu.

Další podrobnosti o příkazu imgmount se dočtete na oficiální stránce DOSBoxu o imgmount.

COPY

Příkaz copy je obzvláště vypečený. Jak už název vypovídá, slouží ke kopírování souborů, ale jeho chování je poněkud svérázné (zvláště linuxový uživatelé budou rozčarováni).

Upřímě vám doporučuji, nezkoušejte použít příkaz copy na kopírování více než jednoho souboru (adresářů) a raději kopírujte vše v Linuxu nebo Windows, jak jste byli doteď zvyklí, nebo použijte program Dos Navigátor. Alternativou je také program xcopy, který však v DOSBoxu nenajdete (v jiných verzích DOSu ano). Ten už zvládá kopírovat adresáře tak, jak by jste čekali. Určitě si můžete xcopy někde vygooglit, stáhnout a používat v DOSBoxu, ale DOS Navigátor je na používání určitě příjemější.

Základní použití je jednoduché.

Zatím všechno dobrý. Soubor test.rtf se zkopíroval do souboru test2.rtf a pak se soubor test2.rtf zkopíroval do adresáře dir2.

Teď si představte, že chcete zkopírovat adresář dir2 pod nový název dir3.

Vydíte dobře co se stalo? Příkaz copy nezkopíroval adresář dir2, ale soubor dir2/test2.rtf zkopíroval do souboru dir3!

RENAME

Příkaz rename přejmenovává soubor. Jako parametry mu předáte jen starý název (může být absolutní cesta) a nový název (pouze název souboru).

MS-DOS příkaz rename neumí přesouvat soubory z adrsáře do adresáře. K tomu slouží příkaz move. V DOSBoxu příkaz rename umí přesouvat soubory i mezi adresáři, takže v něm pro změnu chybí move.

MOVE

Příkaz move slouží k přesunu souborů a adresářů z adresáře do adresáře, nebo k jejich přejmenování. V DOSBoxu příkaz move není, ale můžete místo něj použít příkaz rename.

DEL

Příkaz del maže soubory. Můžete jej použít s „žolíky“, (viz příkaz dir, kde jsou žolíci popsány). Všechny soubory, které budou odpovídat argumentům příkazu del budou smazány.

V DOSBoxu si příkaz del neporadí s adresáři. Nevypíše ani žádnou chybu, prostě je nesmaže. V programu cmd se vás del zeptá, zda chcete vážně smazat celý adresář. Chování del je prostě závyslé verze od verze, takže si jej vyzkoušejte a nezapomeňte použít del /?.

SET

Příkaz set slouží ke změně nebo výpisu proměnné prostředí (v tomto odstavci najdete ukázku použití příkazu set).

Změna není trvalá, po ukončení interpretu příkazů (DOSu) se nikam neuloží. Proto je vhodné dávat příkazy set do dávkového souboru autoexec.bat nebo do sekce [autoexec] konfiguračního souboru DOSBoxu.

Příkaz set bez použití parametrů vypíše všechny proměnné prostředí a jejich hodnoty.

PAUSE

Příkaz pause vypíše Pokračujte stisknutím libovolné klávesy… (nebo anglicky Press any key to continue. – to pak uživatelé hledají klávesu s nápisem any :-) a čeká až stisknete libovolnou klávesu.

Tento příkaz se hodí například při psaní dávkových souborů, když potřebujete na chvilku přerušit běh dávkového souboru, aby si uživatel mohl přečíst co jste mu vypsali na obrazovku.