Hello World

• Skriptovací jazyk
• Instalace
• První program
• Spuštění programu
  1. Interaktivní režim
  2. Vstup ze souboru
  3. Spustitelný soubor
  4. IDLE

Skriptovací jazyk

Python je skriptovací jazyk. Zdrojový kód se tedy nepřekládá do strojového (binárního) kódu, ale program python jej čte (v textovém formátu) a přímo vykonává.

Teda skoro. Nejdřív je přeci jen převede z textové podoby do binární a pak jej vykonává, ale to se děje při každém spuštění „za zády uživatele“, který o tom nemusí nic vědět.

Program python tedy vezme text (odkud, to je popsáno v dalších odstavcích), přečte si jej, pokusí se jej interpretovat jako zdrojový kód jazyka Python, převede si ho interně do byte kódu a spustí jej.

Instalace

Když jsem psal o programu python, myslel jsem tím skutečně program, který čte a interpretuje zdrojové kódy. Nevýhoda interpretovaných jazyků je, že potřebují ke svému spuštění interpret - v případě pythonu je to program python. A ten si musíte nainstalovat.
Můžete si také stáhnout (pro začátečníky doporučuji) jednoduché vývojové prostředí python3-idle (Python's integrated development environment), o kterém bude ještě řeč.

V Linuxu v současné době najdete verzi pythonu 2.7, která se skrývá v balíčku pojmenovaném python a verzi pythonu 3.4, která se skrývá v balíčku python3. Na některých distribucích je defaultně nainstalována verze 2.7, takže si budete muset verzi 3 doinstalovat (svým oblíbeným balíčkovacím systémem).

Ve Windows nic předinstalováno zřejmě nemáte, tak si stáhněte a nainstalujte Python 3.4.3 - Windows x86 MSI Installer (nebo 64 bitovou verzi, jak chcete, jak můžete). Má to kolem 20 MiB, což de :-).
Verze, které mají na konci a2, b1 nebo rc jsou alfa, beta a release candidate verze, tj. nové, nestabilní verze (ty raději neinstalujte).
Během instalace vyberte volbu „Add python.exe to Path“, která je defaultně vypnutá! Po instalaci se odhlašte a zase přihlašte, aby se změna Path projevila.

První program

Instalace proběhla úspěšně, tak se můžete podívat na to, jak vypsat na obrazovku text „Hello World“.

Když už program na něco přijde, tak by se měl umět uživateli pochlubit na co přišel. K tomu se používá v pythonu funkce print, která vypíše na obrazovku svůj argument.
Jednoduchý program v Pythonu, který se vejde na jednu řádku, vypadá takto:

I z tak krátkého příkladu se dá hodně vyčíst:

1. Pokud chcete použít v programu text, uvozuje se do dvojitých uvozovek (ale můžou být i 'jednoduché').
2. Funkce jsou to, „co něco dělá“, a poznáte je podle jména (print).
3. Za jménem funkce jsou vždy závorky, do kterých se píšou argumenty (tj. to, s čím funkce nějak pracuje).
4. Pokud je argumentů více, oddělují se čárkou. Některé funkce očekávají jeden argument, některé dva, některé žádné … (No dobře, to z příkladu nevyčtete no. Ale stejně jsem na začátku tutoriálu psal, že očekávám, že už znáte nějaký jiný objektově orientovaný jazyk, takže tohle všechno už dávno znáte.)

Spuštění programu

Máte v zásadě 3 možnosti, jak náš první program spustit:

1. Interaktivní režim
2. Vstup ze souboru
3. Spustitelný soubor
4. IDLE

Interaktivní režim

Předpokládám, že sedíte za počítačem s nainstalovaným programem python. Spusťte tedy program python. Měli byste vidět něco podobného:

Ty tři špičaté závorky vás vyzívají k zadání příkazu. Zadejte příkaz print("Hello World") a zmáčkněte klávesu ENTER.

Příkaz byl ihned zpracován a vytisknul na obrazovku zprávu Hello World.
Úžasné! Můžete si tak nechat vytisknout libovolný text.

Pokud jste v Linuxu a chcete znovu použít příkaz který jste použili před chvílí, můžete se k němu dostat pomocí šipek nahoru a dolu na klávesnici (stejně jako v shellu Linuxu). Až vás to přestane bavit, Python ukončíte klávesou zkratkou CTRL+D. Tato kombinace kláves v Linuxu představuje „Konec souboru“.

Ve Windows ukončíte interaktivní režim klávesovou zkratkou CTRL+Z.

Tahle metoda používání pythonu je dobrá na experimentování. Vydíte hned jak Python na vaše příkazy reaguje. Pokud zadáte špatný příkaz, dočkáte se chybového hlášení. Zkuste například zadat print Hello World! (Tj. bez závorek a uvozovek).

Vstup ze souboru

Tato metoda spouštění pythonu je již o něco praktičtější. Příkazy se zapíší do souboru (tradičně s příponou .py, ale není povinná).

Vytvořte si textový soubor pokus.py a do něj zapište zdrojový kód print("Hello World"). Pak vyzkoušejte tento příkaz:

Tím se na místo standardního vstupu použije obsah souboru python.py. Výsledek je stejný, jako byste na klávesnici psali to, co je obsahem souboru. Python vůbec netuší, že jste ho takhle podvedli :-).

Python také bere soubor se zdrojovým kódem jako svůj argument, takže následující příkaz má stejný efekt.

Tentokrát python sám aktivně otevře soubor pokus.py a začne jej interpretovat. Výsledek je úplně stejný jako v předchozím případě.

Ve Windows, pokud jste Python správně nainstalovali, stačí na soubor s příponou .py poklepat myší.
Ještě můžete mít soubor s příponou .pyw. Po poklepání na tento soubor se neotevře okno s příkazovým řádkem. To se může hodit, pokud python spouští nějaké grafické rozhraní. Ale tak daleko se v tomto kurzu asi nedostaneme.

Spustitelný soubor

Tuto metodu využijete jen v Linuxu/Unixu (nebo Mac OS X). Do souboru zapíšete speciální komentář (řádek, který začíná znakem #), který v Linuxu používá bash pro zjištění, jakým programem se má skript spustit. Pak nastavíte souboru právo spuštění (chmod +x test.py) a umístíte soubor do adresáře umístěného v proměnné prostředí PATH (tj. do adresáře, ve kterém bash hledá spustitelné soubory).

Soubor pokus.py by měl vypadat nějak takto:

Právo spuštění k tomuto souboru nastavíte příkazem chmod u+x pokus.py.

IDLE

Když mohou být tři mušketýři čtyři, tak vám taky ukážu ještě jeden způsob, jak si můžete hrát s Pythonem.

IDLE je integrované vývojové prostředí pro Python (Python's integrated development environment). Není to rozhodně nic, co byste mohli srovnávat s programy jako je NetBeans atp., ale na hraní se hodí. Funguje podobně jako interaktivní režim, jen s tím rozdílem, že hezky barevně zvýraznujě co píšete (viz obrázek). Taky snadněji zkopírujete a znovu použijete co jste už napsali, než z příkazové řádky (mluvím o vás, uživatelé Windows!).

IDLE spustíte v Linuxu příkazem idle3.

Doporučuji vám, alespoň pro začátek, využít možnosti z menu Edit → Show Completions, nebo jednodušejí CTRL+mezerník. Když máte rozepsané jméno funkce, nabídne se vám automaticky dokončení jejího názvu.

PS: A mě to prostě nedá a ukážu vám ještě jeden způsob, jak spustit interpret pythonu. Ten ale asi moc nevyužijete: